Podzimní melancholie se nedrží kalendáře. Úsměvy schované v krabičkách od sirek. Ve vzduchu voní jabloně. Po ránu mám zalepený oči, vlasy mi padají do obličeje a čaj chutná po novým dni. Brouzdám bosýma nohama v mokrý trávě a nechávám svět volně plynout.
Vdechuju třpytivej vzduch. Prozpěvuju si na zahradě, jen tiše, aby to malý tulipány slyšely. Lžička rozpustnýho kafe na půl hrnku vody a půl hrnku mlíka. Instantní blaho. Potakala jsem paní, co voněla jako mýdlo, co jsme kdysi používali na táboře. Začlo mi být trochu smutno po těch dobách. Skorospřízněný duše zamotaný do máslovejch croissantů.

-kancelář-



-přehled-

-hlídající víla-
Poslední dobou mám taky takovej podzimní vzpomínavej pocit až smutek, co se moc nesešel s dobou. Teď se mi to teda obzvlášť nehodí.