Vesmír má občas dost úchylnej smysl pro humor.A můj smysl pro humor by se taky dal občas označit za úchylnej. Možná proto si občas docela rozumíme. A možná proto to se mnou občas myslí fakt dobře. Něco mě včera odpoledne donutilo převlíknout si tepláky za něco normálního a dokonce jsem použila i řasenku, což se obvykle řadí o prázdninách na seznam absolutních zbytečností. Při venčení psů prostě nepotřebuu vypadat dokonale, žejo. A když jsem doobdivovala sadu měděných kastrolů ve výloze (nekecám) a snažila se odtáhnout Barušku za její růžový vodítko od nějakýho naprosto neodolatelnýho (čti nechutnýho) čehosi co leželo na chodníku. No a abych se konečně dostala k tomu, o co se tu celou dobu snažim - skrze sluchátka jsem se mi zdálo, že slyším někoho mluvit o gyrosu. Což se vám možná zdá docela divný (a já se nedivím), ale mně to celkem smysl dávalo, i když by to byla náhoda jak sviň, protože existuje na světě jediná osoba, která moje psy označuje za gyrosky/hotdogy/atd. A přichází (možná) pointa - byl to on- náš třídní retardovaný bratr (jak se sám nazval), externí spolužák (vysvětlení na požádání), osoba, kterou jsem podplatila muffinem, aby mě vzala bruslit. A i když šlo jenom o kamaráda, co by si nenechal ujít příležitost si do mě vrtnout, zkrátka a dobře, byla jsem v tu chvíli přešťastná, že mě vesmír nenechal vyjít na ulici ve svý čistě zombíkatý podobě s kruhama pod očima, ve vytahanejch teplákách. Jsou lidi, který nevadí zanechat v pocitu, že jste dokonalí ve dne v noci. (z tý fyzický stránky. Intelektuálně jsem dokonalá pořád, to dá rozum, žejo. Muhahá!)

(přiznávám, že tenhle slunečnej způsob, jakým probíhá letošní zima mi vůbec nevadí, ale stejně bych už brala něco teplejšího...)
A taky jsem se chtěla pochlubit, že díky prázdninám jsem se na chvíli vrátila do svých mladých let (kdežto teď jsem stará a vrásčitá, hehé), kdy jsem pořád ležela v knížkách. Dala jsem 547 stránek za dva dny a hodlám v tom pokračovat. A taky mě to čtení vzdělalo o pár francouzskejch sprostejch slov.
Jo, a taky mám poslední dobou dojem, že když začnu něco psát, tak to zezačátku zní děsně dobře a smysluplně, akorát že než dolezu ve svým písmenkování na konec, ten smysl z toho tak nějak vyšumí. Hmmm.
Merde, putain, cul... Víc neznám :) Jo ještě le chien.