Sedím v pelechu, kolem spousty polštářů, dva plyšoví medvědi, jedna polštářkoidní ovce Béé, smotek slunečních paprsků, co prochází okny. Konvička skořicovýho roibosu, ta stoletá po praprababičce,je na ní cedulka Antonie svob. Kamarádová 1912, v misce krapítek Ranní rosy, zelenýho čaje, jehož název ve mě evokuje ráno na chalupě, kdy v polospánku a se zalepenejma očima bosky brouzdám v neposekaným trávníku. Stránky knížek šustí, za poslední dva dny jich ve mě zmizelo přes pět set.
Mezi stránkama přemýšlím nad svým budoucím pokojem, kterej možná bude, jestli až se přestěhujem. Ráda bych řekla, že se mi po tý poplivaný chodbě bude stýskat, ale nějak to nejde. A psychicky se připravuju na hory se třídou, co mě čekají příští týden. Všichni učitelé vrtěli hlavou - na hory se přeci jezdí v prváku a ne třeťáku a vy jedete bez dozoru, jo? Jako jenom tak soukromě? To jsou teda věci.
Mezi stránkama přemýšlím nad svým budoucím pokojem, kterej možná bude, jestli až se přestěhujem. Ráda bych řekla, že se mi po tý poplivaný chodbě bude stýskat, ale nějak to nejde. A psychicky se připravuju na hory se třídou, co mě čekají příští týden. Všichni učitelé vrtěli hlavou - na hory se přeci jezdí v prváku a ne třeťáku a vy jedete bez dozoru, jo? Jako jenom tak soukromě? To jsou teda věci.Proplouvám sekundama, když se někde schyluje k hádce tak mizím jinam a když mám být do hádky zapojena, snažím se ji utnout dřív než se pořádně rozjede, asi moudřím. A nebo mám jen občas ráda svůj klid.
Il me demandait sans arrêt
Quel est le bon chemin à prendre
Vivre et hésiter
Et ça vous pouvez bien me comprendre
Quel est le bon chemin à prendre
Vivre et hésiter
Et ça vous pouvez bien me comprendre
vy se budete stěhovat?