Snídám kafe, černej čaj, co jsem dostala do ségřinýho přítele k narozeninám, jeden ze tří, protože aby trefil, co piju, koupil jeden zelenej, jeden černej a navrch i roibos. Trefil to, piju všecko a navíc se v tom nevyznám, takže, čistě teoreticky, vypila bych i sáčkovej. Jako pevnější část snídaně jsem zvolila pětatřiceti gramovou maličkou čokoládku od téé, takovou tu, o nepatří mezi nejlevnější a jsou v ní zrníčka z vanilky. Tu tmavou si nechám na kritický chvíle. Z tý biomarmelády 75% ovoce, co byla mezi dalšíma úžasnostma od Téé, už je tam přibližně jenom půlka, protože se na ni vrhli všichni z rodiny a je vážně tááákhle dobrá. Šaty od ségry si vezmu na koncert FAUNů 16. tohoto měsíce, budu se mezi všema těma paganfolkovejma nadšencema jako doma a s mamkou si to užijem. Rodiče mi sice říkali, že k narozeninám dostanu už jenom samý blbiny, ale když jsem pak mezi dárkama našla vílu (http://isiss.cz/index.php?option=com_phocagallery&view=category&id=3:jarnenky&Itemid=20) se zběratelský kolekce, která sama stojí při jejích cca 12 cm nečelý čtyři stovky, řekla bych, že to zas takový blbiny nebyly. Mám dojem, že si ty osmnáctiny za rok zopakuju:)
Celý narozeniny a všechny části oslav pěkně korespondovaly s tím vším, co se okolo mě teď děje, všechny ty velký i malý drobnosti, který mi udělaly obrovskou radost (vlastně je asi docela snadný mi udělat radost. Nejdelší endorfínový působení měl úžasněj multidárek schovanej v proutěným košíčku s víčkem, spousta drobností, ketrý se mi teď povalujou po pokoji, visí všude možně a já se pořád kochám. Miluju drobnosti!)
Ale abych se vrátila k těm změnám mýho života. Není to tak, že by se to otočilo přes noc. A co se týče toho, o co jde, ne, nevyhrála jsem milion, nestěhuju se do Austráli a ani jsem nedostala nabídku k sňatku. (Vlastně to poslední jo. Přinesla jsem do školy v rámci oslav krabici ultračokoládovejch muffinů s tekutou karamelovou náplní. Nejdřív se ozvala A, ..Zuzi, já si tě vemu!" a z druhý strany se ozval O: ,,to těžko Ona už je zadaná! Ježiš, v tom je karamel!!!!") Jde spíš o naši třídu. O mně v naší třídě. Naše třída je dost dozdrobená. Ví to všichni, včetně učitelů. A jedna ze skupinek si od češtináře vysloužila název Čtyři puťky. Trvalo to víc jak šest let, ale dvě puťky už jsou na cestě nebýt puťky. Tedy ne, že by se ze mě stávala lvice salonů. (zuse a lvice salonů- hahahahaha/psychopatí smích/ale. je to fajn. Všechno je fajn. Amen. a pěkný je, že to všechno navíc vyšlo krásně na přelom mezi věkem nedospělým a dospělým (tedy aspoň papírově). člověk má pak pocit, že to celý dospěláctví nebude zas taková katastrofa.