12. listopadu 2011 v 12:00
Ponořila jsem ruce do kýblu s vodou, která už dávno nebyla teplá. Pochopitelně jsem už neměla ani tušení, kterej z těch dvou hadrů je na podlahu a kterým mám utřít parapety.
Stejně byla celá tahle snaha jenom pozérskej boj proti neustálýmu srovnávání se ségrou. ,,Kolikrát tebe napadne jít umejt nádobí? Pohádaly jste se kvůli tvýmu bordelu a ona šla uklidit kuchyň!" -,,Tu kuchyň jsem uklidila já" ozvala se mamka, čímž mi nepatrně pomohla, ale doopravdy jenom nepatrně. Bylo jasný, že moje ,,ale vždyť já taky kolikrát meju nádob"í nebude bráno na vědomí. Drobný detail, že to nádobí se meju většinou odpoledne a kdovíproč obsahuje i hrnky od jejich snídňovýho kafe jsem se ani neopovážila říct nahlas. Nemálo mě štve, že co skoro není doma spolu nevycházíme a hádky se dají čekat s přesností na desítky minut, chápu, že je to hlavně moje chyba, ale já si prostě odvykla na to mít pokoj s někým společně. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se jí požádat o půjčení šatů na ples, ale pak jsem tu myšlenku srabsky zahnala a podle ty šaty poskládala a nacpala to batohu, aby o nich nevěděla. Nejsou to věci, na který bych byla hrdá.
Rozhodly jsme se tuhle s M., že si ples užijem co nejvíc to půjde, ale popravdě, už od rána poslouchám metalový písničky, což je pouze znamení toho, že moje nálada není nejlepší a přitom potřebuju neupadnout do stavů hlubokých melancholií. Jsem se sestrou v pokoji sama, přijela asi před půl hodinou a ještě jsme se nerafly. Splnila jsem rozkaz rodičů a před jejím příjezdem jsem uklidila pokoj. Což mě dostává k faktu, že jsi jsem vědoma toho, že za naše neshody můžu hlavně já (ale ne vždycky. Minulej týden to byla ona, kdo mi najednou vlepil pohlavek). A pochopitelně že nejsem schopná s tím něco dělat.
A jasně, že jsem podlahu komplet setřela hadrou na parapety.
Tvůj článek mi něco připomíná - mám strašnýho idiota bratra.