close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Řídím.

24. října 2011 v 17:16 | zuse |  denodenní (ne)rutina
Bylo to v pátek ráno. Vylezla jsem z auta s vyhřívanýma sedadlama, byla ještě tma a neskutečná zima. Postavila jsem se vedle blonďatý slečny v hnědý bundě. ,,Taky do autoškoly?" zeptala se. Tak jsem kývla a pak jsme si dál mrzly každá zavřená sama do sebe. Po dobrých 6 a půl minutách mrznutí ze stříbrnýho auta vystoupila M. a hodila po mě pohled takjetotady. Po příjezdu instruktora jsme zjistily, že čtvrtá z nás čekala v tom nastartovaným autě kousek od nás, v tom, co pořád pokašlávalo bylo pořádně prorezlý. Něco vám povím. Trochu mě děsí, že autoškoly používají trenažery, co se používaly za mých rodičů. Přední sedadlo se vším podstatným a nad hlavou kotouč z průsvitnýho plastu, s trávníkem a silnicí a lesem na obzoru. ježdění mimo vozovku tam nevadí do chvíle, než si uvědomíte, že na silnici to tak snadný nebude. No, přežily jsme. Kombajn jsem objíždět nemusela, protože mi sám uhnul a křížovatku jsem taky vybrala. Podtrženo sečteno, trenažer mi byl naprd, i to startování jsem už měla natrénovaný od taťky. Podařilo se mi mnikoho nezabít, ale dle mého to bylo od instruktora dosti riskantní, že jel nepřipásanej. Po vylezení z auta jsme s M. propukly v hysterický smích. Co o sobě oficiálně tvrdím, že dělám řidičák, byla jsme v rodině přijata do klubu velkých lidí a řidičů, takže mě skoro pokaždý, když sedím s mamkou v autě čeká přednáška o tom, co všechno naše auto má nebo nemá, což možná sice není až tak hrozný, ale když já ještě nejsem v rozpoložení, že bych si dovedla představit, že našeho dona Pepeho budu jednou řídit. No nic.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.