30. října 2011 v 21:06 | zuse
Proč nemůžou být podzimní prázdiny častěji? Proč nemůžou být jakýkoli prázdniny častěji? No dobře, svou zoufalost trochu přeháním, ale musím uznat, že tyhle podzimky mi bodly víc, než dost. Poslední dny jsem si připadala, jakoby mě někdo protáhl mandlem na prádlo, takovým tím starým, jako co máme na dvoře. A tak - zahájila jsem kultůrně - cizí prodlouženou, na kterou jsem vyrazila coby záchrana kamarádky (,,když já mu slíbila že půjdu...ale pak mi došlo...že tam budou všichni ti, se kterýma se neumim bavit...Zuzi, nešla bys taky?"+pohled á la kocour ze Shreka.) A asi to tak mělo jít, asi jsem vážně měla předurčený tam být, protože jsem si to užila asi milionkrát víc, než prodlouženou vlastní. Nejdřív waltz - spolužák P. byl pašák a nenechal mě sedět u stolu jak pecku a i když jsem mu oznámila, že jsem rok netancovala (což bylo víc než pravda, ještě jsem se v letu u M. ujistila, kterou nohou začínám), nezastrašilo ho to a musím uznat, že rok nerok, šlo nám to. Potom spousta klábosení, hnusný víno (a když říkám hnusný, myslím tím fakt MEGAHNUSNÝ), mrznutí před sálem, když si J. šel zapálit (,,Jé, vám je asi zima, co?"(při pohledu na mě a M., klepající se jak ratlíci. Ano, přiznejme si, v šatech je o poznání větší zima než v obleku) a šup, už jsme každá měly i sako.) SIce jsme pak musely vyvracet doměnky ohledně dvojitýho rande, jenomže si nejsem tak jistá, jestli nám to holky sežraly i když všechno, co jsem řekla byla stoprocentní pravda, ale co už, rozhodně bych z toho vyšla líp než M. Jo, pak mě H. prohnal při polce, ač já o hlavu vyšší (no vážně, musel na nás být úžasnej pohled) jsem měla co dělat, abych se aspoň odšprtávala od země, jak jsem nestíhala a vlála a vlála.
Pětidenní volno jsem zakončila skvělou procházkou s mamkou, původně mířenou čistě na hřbitov, mnou ale prodloužená asi o hodinu a půl v přírodě okolo chalupy. Lidi se na hřbitově trochu zhrozeně dívali na barevný listy, co jsem měla ve vlasech, ale mně to nevadilo, naopak, náramě jsem si to užívala.
Sedím v pokoji, příjemně unavená z procházky, usmívám se na prázdej hrnej od svařáku a poslouchám Plíhala. Ne, že bych se v sobě poslední dobou dvakrát moc vyznala, ale v tuhle chvíli mi to (možná díky tomu svařáku) nepřijde vůbec důležitý.:)
+následuje něco jako podzim ve fotkách, od nejnovějších po nejstarší.
nejkrásnější podzimn í kopec
moje nová termoska. Čaj u potoka se z ní pije nejlíp.
(tehdy ještě) babílétový kapučíno a marcipánový prase, cukrárna v Ivančicích, nepříjemná prodavačka.
klášter Rosa Coeli.
Bylo září, teplo, slunečno a každý odpoledne se dalo trávit na zahradě, s hrnkem kafe, konvičkou čaje a koláčem.
(Mimochodem, vysvětlete mi, jak někdo může říct, že do něčeho dá trochu sole a pak to bude opejkat?)
Prázdniny sis užila, viď. Já byla v čajovně a teď mám hlavu v pejru z koncertů, který mám připravit. Plíhala mám ráda, ale pravda, dlouho jsem ho neslyšela. Chtěla jsem jít na jeho koncert v Jihlavě, ale on vždycky hraje v nějakých kinech a to mi přijde takové moc formální. Snad bude hrát alespoň v nějaké kavárně.
(nejlepší akord je ámaj:) )