Poslušně hlásím, že žádný pum se nekonalo. A taky tady a teď oficiálně oznamuju, že zuse odchází. Do jiné sféry. Přímo blogosféry, heč.
Srpen 2010
Připadám si tak nějak...
12. srpna 2010 v 14:26 | denodenní (ne)rutina Moje třídní kamarádstvo se ani neobtěžuje dát mi vědět, že se někam chystají a vymlouvají se na to, že nemají moje číslo, pacholci. Nebo se spíš nevymlouvají vůbec. J. to číslo totiž doopravdy nemá, pravda. Ale ti ostatní...Zamrzí to, přiznejme si. A náladu mi nezlepšíla ani absence koblih s vanilkovou nápkní v mý oblíbený sámošce. No Vážně, jde to zkopce. Kamarádi na mě serou a ani vanilkovoý koblihy nemaj. Jinak trávím svůj čas výhradně v kuchyni, mezi hrncema, formama na koláče a košíčkama na muffiny. Povídám si se švestkama a tancuju na písničky, co mi zpívá bílej jogurt. A pak poslouchám pohádky hladké mouky. Ne, vůbec si nepřipadám krapet osaměle.
Včera jsem do půl jedný seděla v kuchyňce ve společnosti dopisního papíru, utápění se ve vlastním smutku a tří bonboniér, co jsem od rodičů dostala k svátku. Mamka totiž nesehnala mou oblíbenou hodnědruhovou, tak mi koupila tři jiný, abych ty bonbony měla přecejenom jiný. Já na svůj svátek pravidelně zapomínám a vůbec mi to nevadí. O to příjemnější pak ty čokolády jsou.
Připadám si tak nějak...nadbytečně. Kdyby se ozvalo Pum a já v tu chvíli zmizela, všiml by si toho vůbec někdo?
............................Pum.............................................................................................................................