Není nad ramena otlačený od krosny a přemýšlení, kam si ve stanu uložit boty tak, abych si na nich nespala. Nad přemýšlení, kde mám pláštěnku a nohy ochozený v nepromokavejch botách. Nad vítr čechrající vlasy, když člověk strká hlavu z okna vlaku. Akce se jmenovala Závod vlčat a světlušek, krajský kolo, protože jsme v okresním byly dobrý a souhrou náhod postoupily.
Pro mě to mimo jiný byla soukromá oslava/příprava na léto. Stan, krosna a tak. Už teď mi ten stanovej vzduch chybí a postel s peřinou mi budou moc pohodlný, moc prostorný.
Jsme s Žábou pozvaný na narozeniny člověka, kterýho známe dva dny. (Vem i Zuzku, řekl prý. Nejsem si jistá, jestli je to dobrej nápad.)
Půlku dneška jsem strávila na židovským hřbitově mezi dialogama jako ,,Hoďte mi tu krev, prosím!" -,,Nic jim nepůjčuj, to je tvoje krev." ,,Já ztratila žihadlo, můžete mi prosím podat žihadlo?" ,,Myslíte, že je v pořádku, když se vám tady dusí a vy nic neděláte? Hele, teď vám omdlela, tak nekoukejte!"
stanoviště zdravověda, mno. Člověk se tam dozvěděl plno zajímavých technik ošetření včelího štípnutí a odřenýho kolena. Nakonec se mi ani nechtělo odjíždět domů, pochopitelně. Vonělo to tam repelentem, prázdinama.
Co se týče školy, bylo toho poslední dobou moc. Testy, zkoušení nervy. Hlavně v minulých dvou týdnech, krom úterní písemky z matiky (která mi vrásky nedělá, protože tu čtyřku dostanu tak jak tak) už mi myslím nic nehrozí.
Skoro mám až nutkání si ten stan rozdělat na zahradě a přespat tam.
Těším se na prázdniny....už abych byla někde skovaná pod stanem, někde v lese nebo u lesa, bála se v noci jít na záchod, aby na mě něco/někdo nevyběhlo a fotit svět okolo sebe. To s Honzíkem by mělo vyjít cécéá na konci července, m? Domluvím to;)