Poslední dny (týdny(?)) jsou zvlášně plný, někdy až přeplněný, děje se toho strašně moc. Mačkám spoušť foťáku jak o závod, nechávám si čechrat vlasy ptačím zpěvem, užívám si nečekané úspěchy a vstávám po zaškobrtnutích.
Žiju film polnej tvarů, barev, vůní a jiných věmů, tvořím, cestuju.Výměnný pobyt v Grazu, výlet do Olomouce, závody...A víte, co se děje přibližně za hodinu a půl? Hádejte!
Jedna z mnoha vlakových. Okraj Vídně, nervozita zatím nepřišla.

nádražní hala v Grazu. Když jsem tudy prvně procházela, měla jsem pocit, že mě ode všech odtrhli.Cizí rodina, cizí město cizí řeč. Věděla jsem, že ráno zase včechny spolužákyk uvidím, ale i tak se mi chtělo brečet a říkala jsem si v duchu zatracenej výměnnej pobyt. (poněkud expresivněji)


Kunsthaus. Mijuju ho.

u nás by ho nepovolili.


všechno bylo kouzelný.

A když jsme tudy projížděli o pár dnů později, byla jsem na sebe hrdá. Můj první výměnnej pobyt jsem přežila. ( a mimochodem, ten první den kdy jsem mi nejdřív chtělo brečet jsem pak s tou rodinou seděla v kuchyni do půl dvanáctý. Vysvětlovala jsem jim systém háčků a čárek a taky to, že nemáme slova na w. )

Pár dní po příjezdu přijeli studenti u Holandska. Večery trávený v Devítce, snad nejsmrdutějším pajzlu ve Znojmě. Každonoční větrání oblečení. Zjistila jsem, že se umím dorozumět i anglicky. Nemůžu se dočkat září, až pojedem my tam.
Hned po jejich odjezdu odjíždím na závody se svou družinkou, u který jsem ráda, že se v autobuse nesežerou, natožpak nějaký doufání ve výhru.Od září, kdy se z nich stala družinka jsme z noch udělaly jakštakš tým. Musely jsme přejít hádky, mizernou docházku, Vánoční schůzku.(mini požár klubovny zaviněnej svíčkou a balícím papírem, prozrazení tajemství a následné vyhrožování skokem z okna nebo zabitím té, co ho řekla, což nebylo myšleno vážně, ale přece jenom... a tak dál)
Moje holky byly čtvrtý. O pár bodů. Zbožňuju je.
Několik klidnějších dnů mezi tím, v Mašůvkách, pochopitelně.


Lapikus. Nejkrásnější je za západu slunce a taky při svítání, kdy člověk sklepává ze spacáku kapky rosy. Akousek od...hádejte odkud! (nápověda: M.....)


Olomouc. Taťka tam měl školení, něco jako minulost, přítomnost a budouctnost kvantové fyziky.
Tak mě vzal sebou.



Ta fotka se nechtěla otoči. Ale protože jsem tudy za ten den prošla asi desetkrát, musím ji sem dát i tak.

Možná se to nezdá, ale všechno vážně poskakovalo tanečními kroky. Graz, Olomouc, víkend s Téé. A přichází čas na zodpovězení otázkohádanky ze začátku mýho písmenkování. Za hodinu a půl odjíždím do Berlína, na poznávačí zájezd. Berlín mám hrozně ráda, alespoň tak, jak může člověk mít město rád po jedné návštěvě, ale tak nějak se už těším, až se vrátím a budu se moct pustot do zvelebování altánku na zahradě (děkuju za nápad, vílo)a asi milionu dalších věcí, který plánuju. A minimálně dvě z nich voní temperama, čajem a klidem!
jůůů...Berlín!
jseš (hyper)aktivní!!!