Seznámila jsem se s taťkovou třídou. Uťapala si nohy a málem usnula v muzeu Pergamon, před Ištařinou bránou. Zjistila jsem, jak se co nejpohodlněji vyspat v autobuse a taky jak je blbý když se člověk směje při prohlídce parlamentu když průvodce ještě neproluvil (ale můj smích byl jen reakce na záchvatový vyprsknutí druhý Zuzky, vážně!). Lezla jsem po stromě v parku u zámčku Sans souci a vykoupala se v Tropical Island (velká hala napodobující tropy, s živejma želvala, kanárkama, teplým bazénem a ciimrmanovskou fotkou oblohy na jedný stěně. Koupila jsem si barevnej šátek a šáhla si na šátek za 20 Euro. Slintla jsem nad oranžovou baretkou, nakonec si ji nekoupila a teď nadávám. Vyjela jsem na vršek televizní věže a po cestě výtahem jsem podstivě polykala, protože jsem měla zalehlý uši. A Berlín se pak zdál jako na dlani. Usmívala jsem se na bublujícího klukopána. Večer jsem sedávala s lidma, co jsem je znala první den na zemi s hromadou jídla a učila je uzly a povídali jsme si. Byly to tři dny plný žití.
Svítání asi 100 km od Drážďan. Pomačkaná a pokroucená lezu z autobusu jenom abych to vyfotila.

světové hodiny. Na Prahu nezapomněli.


Náměstí Kudam a rozbombardovanej kostel. Říkají mu rtěnka. Na fotce to nejde vidět, ale kdyby byla z dálky, pochopili by jste.

klukopán před parlamentem. Byl zajímavější, než prohlídka. A když mu člověk hodil peníze, mile se uklonil.


kopule parlamentu. Prý ji tam nechtěli, protože je to historická budova. Ale nakonec je to pěkný.

Památník obětem holocaustu.



zámeček Sans souci. Bez starostí.



To muselo být fajnový. Ten bublinovej král! Moc hezký fotky, dýchá z nich takový milý hřejivo :)