Když jsem šla ze školy, v duchu jsem si prozpěvovala válečný Já tu matiku zvládnu, já to dám, já na to mám,
jenomže doma, kde jsem spočítala asi půl kapitoly, a vyšel mi každej druhej příklad jsem to vzdala. Asi vydám příručku s názvem ,,Jak prolézt v matice (sice) s odřenýma ušima, ale zároveň se naučit stresovat v co nejmenší míře" protože na to jsem odborník. Propánakrále, vždyť je začátek března a jak znám našeho srnečkovovajíčkovýho učitele, příležitostí o známku nebude málo i přes tu třítýdení absenci kvůli výměnným pobytům. (zuse v Grazu, Welmoed z Holandska ve Znojmě, Patrik z Grazu ve Znojmě) Nebaví mě poslouchat Panikaření s velkým P nad propadnutím z matiky, kterým mě obšťastňuje M. skoro pořád (ne, že bych snad měla známky o moc lepší), ani Panikaření s ještě větším P nad maturitou, kterým mě obšťastňuje krom M. ještě B. a to prosím maturuju přibližně za 3 roky a pár měsíců.
Když pominu tyto nepříliš pozitivní věci, zuse si nestěžuje. Poslední dobou dny zvláštně plynou, některý rychle, některý pomalu. Přijde na to. V diáři se fialoví (ale kvůli názvu by se mělo spíš bělat). Den rozlitýho mlíka. Kdo ví ví, kdo neví neví. Zuse se nemálo těší. A taky nemálo bojí. Zuse je totiž od přírody plachý člověk a víc než dva cizí lidi naráz by mohli mít neblahý účinek. Ale zuse se nedá.
A tak písemkám z matiky (ačkoli...) a seznamování třikrát zdar!
pozitivní přístup je skara důležitej:)
fíí, ono to nějak dopadne, s Tomem ještě dalších pár lidí a Zuse se odnaučí bát, věř tomu:)