Ráno, když se probouzím, už není úplně tmavá tma. Ještě není světlo, spíš taková pseudotma, ale je moc pěkně pseudatá a netmavá, že to musí znamenat jediný. Jaro se blíží. Mám z toho velkou radost a vždycky se usmívám do okna, když piju svůj hrnek čaje.
Špatný zprávy posílám jedním uchem tam, druhým ven a stejně převažujou ty dobrý.Zprávy, zážitky, to je jedno. Hlavně že jsou.

Mám radost. Ze sebe, i když ne všude a vždycky. Fakt je, že v některejch věcech nevím, kde dělám hcybu. Ať už je to matika nebo malý děti. Ale to první bych v tuhle chvíli hodnitila asi líp.
jéé a já ráda vstávám do tmy, ale zase miluju ranní probuzení sluníčkem..