(hudba zezačátku krapet loupežnická, o chvíli později dokonale jarní, z mý milovaný Ronji)
Jedním uchem jsem poslouchala nepříliš zajímavý výklad o právu, druhým jsem ho pouštěla ven,
sledovala jsem prasátka, který tancovaly po zdech kanká a ještě stíhala vzopmínat na včerejší Den sesterství, s tou malou hrstkou skautů ochotnejch obětovat odpoledne u televize a místo toho jít na vycházku, kousek prosluněným Znojmem a potom na prosluněnej Kravák, oficiálně Kraví horu.
Už vím, že umím napodobit opici, aby to druhá opice (čti Venda) poznala(viz nadpis), běhání ve sněhu. Zjištění, že na poušti bych nepřežila vůbec dlouho. Vlastně jsme umřeli nejvíc, s Vendou, Romanem a Vojtou. 76 trestnejch bodů. Ale ty sluneční brýle jsem trefila :D
Pak zpívání, zpívání.
Pomalu, ale jistě zmenšuju svou nenávist k matematice. Hódně pomalu, ale přece. Však ono mě to přejde, hned zítra, třetí hodinu.
Ve středu divadlo, těším se. Ne, že bych nebyla minulej týden na Zkrocení zlé ženy. Ale bylo to za 70 korun a jetš ěmísto prvních tří hodin ve škole. A Shakespeara mám moc ráda.
Je mi pěkně. Tak jakože jarně. Už se to blíží. Vstávám už skoro do světla a dva dny po sobě svítilo sluníčko. A v neděli ráno, když jsem šla do obchodu pro ocet, abych si mohla vymáchat nově nabatikovaný tričko mi dokonce bylo takový vedro, že jsem si musela rozepnout kabát a šálu popotáhnout od krku. A já se držím pravidla, že jak už se jednou podaří rozepnout kabát a povolit šálu, jaro už tu brzo bude. Sníh taje pod každým úsměvem a každej den je ho čím dál tím míň.
A ta čerstvě vymačkaná mrkvovo hrušková šťáva v sobotu ráno u radnice byla výborná.Asi mám favorita mezi znojemskými podniky.
