Snažím se mluvit francouzsky. Jednou si Villona přeču v originálu. Kreslím jehlany. Čmárám do sešitu biologie. Batikuju a během fixování v octu smaltuju.
Sukně se mi vlní okolo kotníků. Usmívám se.
Na špičky prstů se mi přilepily paprsky slunce.
Svítilo slunko, celý sva dny.protože jak jsem se tehdy shodla se Zaantarem, je to hlavně o slunku...( i když pravda, tehdy jsem neměla náladu shodovat se s kýmkoli na čemkoli)
Vypadávají mi písmenka. ak píšu jak magr.
Občas řvu. Přeřvat dítě stojící na stole, který řve jak nejvíc umí není snadný.
Ale užívám si to, všechno. Svým způsobem i to dvacetiminutový čekání venku na mrazu.
