Čas je takovej zvláštní...Některý minuty se mi zdají jako hodiny a některý hodiny jako sekundy. Hodiny jsem přestala nosit už dávno.
Ruce mám pobodaný od jehličí. Uklízeli jsme Vánoce. Spala u mě Téé. Čert ví proč a Narnie. Pak uklízení a prohlížení knížky o dějinách umění a povídání o letních prázdninách, minulých i budoucích, při čaji.
Když jsem dneska otevírala léta zavřený okno v mým pokoji, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Až otřu parapet a zakryju/natřu ten hnusnej polystyren, bude se na něm krásně sedět. Zakrytá oranžovým závěsem budu koukat ven. Stejně jako na chalupě, tam na začátku léta koukávám do bíle rozkvetlýho jasmínu. Jasmínový květy pak nosívám ve vlasech.
Upravuju si svý doupátko. Kočky z doby, kdy mi bylo devět (týjo, už sedm let...hm, hm...) byly zakryty batikovaným prostěradlem. Plakát s jedovatejma houbama tu mám rpo inspiraci, to kdyby mě někdo naštval :P. Na fotce lze spatřit Knoflíčka a Béé.Že neuhodnete o koho jde!
Aromalampička a pohlednice (z) Paříže (letos si je už koupím sama), od Hunertwassera, od Klimta. Polibek. Moje doupátko.
Aromalampička a pohlednice (z) Paříže (letos si je už koupím sama), od Hunertwassera, od Klimta. Polibek. Moje doupátko.











Dělat v 16 sněhuláky je prý infantilní. Jenže tohle není sněhulák. To je Josefína.

