Nemám se přespříliš dobře, je mi samotno a smutno a vyhaslo, ale nebaví mě pořád se litovat, už ne. A tak se aspoň probírám pěknejma a veselejma vzpomínkama, abych zachytila aspoň nějaký okamžiky štěstí a aspoň na chvilku mi bylo zase veselo.
jak jsme tehdy kvůli kravám trčely čtvrt hodiny v kadibudce
a jak jsem při bejzbólu sejmula Karla k zemi...
taky jak nám žába na puťáku vyklopila večeři do ohně...
Jak jsme s téé seděly u divadla na rantlu a já foukala bubliny a ona měla nějký poznámky o tom, že jsem trdlo...
jak jsem se v sedmý třídě naučila lyžovat za jeden den...
a jak mi v ten samej rok Petr pochválil novej sestřih vlasů...
jak jsem si četla ty tabulky, ve
kterých jsme o spolužákách psali něco hezkýho...
jak jsem loni dostala obálkovej dárek s naušnicema, gumovejma medvídkama a cédéčkem, v Naší čajovně,
pochopitelně

jak jsme lezly v Mašůvkách přes padlej kmen
a vůbec, jak jsme se v skoro vichřici prodíraly zarostlým okolím Mašůvek okolo padlejch stromů
jak se mi tehdy zdálo o tom, ak mi paní v cukrárně nabírá na talířek plno zákusků
jak jsme si v druhý třídě přivezli za bouřky domů Barušku
a jak mě o dva roky později ráno vyděsilo divný kvíkání z kuchyně a ono to bylo šest malejch jezevčíčků
nebo jak se na mě usmívalo to děcko v práci a ukazovalo i dva zuby (ze dvou)
a jak jsem se v březnu koupali v řece
jak jsem dostala hrozně moc alobalovejch kuliček, tehdy u rybníka u ohně...
a jak jsem zvládla na Dni sesterství mluvit před celým sálem
a jak jsem tam tehdy hrála pravěkou ženu
jak jsem tehdy viděla krásně kovově modrozelenou vážku
a jak jsem v pátý třídě vyhrála racitační soutěž...
jak jsem v Mašůvkách vylezla na strom.
Nebo našla svinky.
A jak jsm našla plno podbělu, ale neměla nic, do čeho bych ho dala a tak jsem zašila jeden okraj košilky, kterou jsem si musela předtím elegantně sundat .
Jak jsem si ve středu ve Vídni koupila figurku víly do sbírky. Protože dva kusy už sbírka jsou.
A jak se mi kvůli tomu nikdo nesmál. A dokonce řekli, že je to krásný a že je to lepší něž propít 10 euro.
Nebo jak jsme v létě byly s mamkou na Hauenštejně, dokonalý zřícenině, kde dotanete materiál s informacema a celej ho procházíte sami. Prodávali tam batikovaný trička, tak mám jedno žluto-červený, hauenštejňácký. A ty dvě stovky šly na opravy.
A jak mě taťka na tý samý dovolený vyvezl hned za Jáchymov, seděl v autě a četl si, zatímco mě nechal jíst borůvky a skákat po kamenech stříbrnýho potoka a cachtat se tam a neměl ani jednu poznámku na tuny krásnýho kamení co jsem mu nanosila do auta. Seděl tam celou hodinu, zatímco mě nechal si užívat si nejkrásnější den dovolený.
vzpomínky...ty šťastný i ty smutný..jsou užitečný...ale žít je lepší