close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

žádnej den nemůže bejt špatnej, když mu to nedovolíme. Ale jak to sakra udělat.

12. prosince 2009 v 10:43 | zuse vrtající se v pěknejch vzpomínkách |  zuse
Nemám se přespříliš dobře, je mi samotno a smutno a vyhaslo, ale nebaví mě pořád se litovat, už ne. A tak se aspoň probírám pěknejma a veselejma vzpomínkama, abych zachytila aspoň nějaký okamžiky štěstí a aspoň na chvilku mi bylo zase veselo.


jak jsme tehdy kvůli kravám trčely čtvrt hodiny v kadibudce

a jak jsem při bejzbólu sejmula Karla k zemi...

taky jak nám žába na puťáku vyklopila večeři do ohně...

Jak jsme s téé seděly u divadla na rantlu a já foukala bubliny a ona měla nějký poznámky o tom, že jsem trdlo...

jak jsem se v sedmý třídě naučila lyžovat za jeden den...

a jak mi v ten samej rok Petr pochválil novej sestřih vlasů...

jak jsem si četla ty tabulky, ve
kterých jsme o spolužákách psali něco hezkýho...

jak jsem loni dostala obálkovej dárek s naušnicema, gumovejma medvídkama a cédéčkem, v Naší čajovně,
pochopitelně

jak jsme lezly v Mašůvkách přes padlej kmen

a vůbec, jak jsme se v skoro vichřici prodíraly zarostlým okolím Mašůvek okolo padlejch stromů

jak se mi tehdy zdálo o tom, ak mi paní v cukrárně nabírá na talířek plno zákusků

jak jsme si v druhý třídě přivezli za bouřky domů Barušku

a jak mě o dva roky později ráno vyděsilo divný kvíkání z kuchyně a ono to bylo šest malejch jezevčíčků

nebo jak se na mě usmívalo to děcko v práci a ukazovalo i dva zuby (ze dvou)

a jak jsem se v březnu koupali v řece

jak jsem dostala hrozně moc alobalovejch kuliček, tehdy u rybníka u ohně...

a jak jsem zvládla na Dni sesterství mluvit před celým sálem

a jak jsem tam tehdy hrála pravěkou ženu

jak jsem tehdy viděla krásně kovově modrozelenou vážku

a jak jsem v pátý třídě vyhrála racitační soutěž...

jak jsem v Mašůvkách vylezla na strom.

Nebo našla svinky.

A jak jsm našla plno podbělu, ale neměla nic, do čeho bych ho dala a tak jsem zašila jeden okraj košilky, kterou jsem si musela předtím elegantně sundat .

Jak jsem si ve středu ve Vídni koupila figurku víly do sbírky. Protože dva kusy už sbírka jsou.

A jak se mi kvůli tomu nikdo nesmál. A dokonce řekli, že je to krásný a že je to lepší něž propít 10 euro.

Nebo jak jsme v létě byly s mamkou na Hauenštejně, dokonalý zřícenině, kde dotanete materiál s informacema a celej ho procházíte sami. Prodávali tam batikovaný trička, tak mám jedno žluto-červený, hauenštejňácký. A ty dvě stovky šly na opravy.

A jak mě taťka na tý samý dovolený vyvezl hned za Jáchymov, seděl v autě a četl si, zatímco mě nechal jíst borůvky a skákat po kamenech stříbrnýho potoka a cachtat se tam a neměl ani jednu poznámku na tuny krásnýho kamení co jsem mu nanosila do auta. Seděl tam celou hodinu, zatímco mě nechal si užívat si nejkrásnější den dovolený.


 


Komentáře

1 sotchinka sotchinka | Web | 14. prosince 2009 v 21:10 | Reagovat

vzpomínky...ty šťastný i ty smutný..jsou užitečný...ale žít je lepší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.