close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2009

Víš jak blbě se dejchá s nosem na skle???A

31. prosince 2009 v 19:57 denodenní (ne)rutina
,,Jak si představuješ ideálního Silvestra?"
,,Asi se sklinkou bílýho v klídku doma....a ty?"
,,Taky tak nějak..."




Sklinka bílýho rychlýho špuntu, protože víno nepiju, dva psi pod nohama. Přemýšlení, jak si bezpečně sednout na scaner tak, abych si vyfotila zadek a nerozmáčknout ho přitom. Takhle už zemřelo mnoho kopírek. Bezpečně vyfotit dovedu jenom hlavu. A ruce. Ale hlavně hlavu. Jedině tak člověk odhalí své pravé já. Jsem tedy pihovatá zamyšlená rozmáčklá věc.


***

Chtěla bych si jednou zabalit batoh a někam odjet. Někam.
Chtěla bych oslňovat svým úžasným smyslem pro humor, aspoň někdy. Tím, co vždycky zamrzne, když se dostanu mezi lidi.
Chtěla bych se proletět horkovzdušným balónem.
Chtěla bych si koupit černý kalhoty.

Chtěla bych prodat pár svejch výrobků.
Chtěla bych přestat přemýšlet nad tím, jestli se přes píše přes nebo přez.
Chtěla bych se konečně naučit na klavír ty písničky z Amelie.
A taky se naučit používat svůj šicí stroj.

Zahájit výrobu kolekce oblečení a doplňků (a taky obrazů) Ori-gami
A pak to prodat.
Pořídit si ten foťták, co už na něj mám skoro našetříno.
Chtěla bych kreslit.
A malovat.
Chtěla bych si najít novou brigádu.
A vypít plno kofoly při nelegálním koukání z okna v posledním patře naši růžový školy.
a taky automatový čokolády.
Přemluvit doktora aby mi napsal doživotní uvolnění z hodin informatiky/matiky/fyziky, protože jsou mýmu zdraví děsně nebezpečný.

Chtěla bych se naučit být schopná komunikovat v těch jazykách, co se je učím.
A chtěla bych zkusit síťotisk.
A ušít si sukni
A přemluvit babičku aby mi ušila kalhoty. Široký do půl lýtek.
Chtěla bych se naučit vypnout sluch když spolužactvo rozebírá výsledky písemky.


A krásnej novej rok :) a ty všechny další potom taky.

žádnej den nemůže bejt špatnej, když mu to nedovolíme. Ale jak to sakra udělat.

12. prosince 2009 v 10:43 | zuse vrtající se v pěknejch vzpomínkách |  zuse
Nemám se přespříliš dobře, je mi samotno a smutno a vyhaslo, ale nebaví mě pořád se litovat, už ne. A tak se aspoň probírám pěknejma a veselejma vzpomínkama, abych zachytila aspoň nějaký okamžiky štěstí a aspoň na chvilku mi bylo zase veselo.


jak jsme tehdy kvůli kravám trčely čtvrt hodiny v kadibudce

a jak jsem při bejzbólu sejmula Karla k zemi...

taky jak nám žába na puťáku vyklopila večeři do ohně...

Jak jsme s téé seděly u divadla na rantlu a já foukala bubliny a ona měla nějký poznámky o tom, že jsem trdlo...

jak jsem se v sedmý třídě naučila lyžovat za jeden den...

a jak mi v ten samej rok Petr pochválil novej sestřih vlasů...

jak jsem si četla ty tabulky, ve
kterých jsme o spolužákách psali něco hezkýho...

jak jsem loni dostala obálkovej dárek s naušnicema, gumovejma medvídkama a cédéčkem, v Naší čajovně,
pochopitelně

jak jsme lezly v Mašůvkách přes padlej kmen

a vůbec, jak jsme se v skoro vichřici prodíraly zarostlým okolím Mašůvek okolo padlejch stromů

jak se mi tehdy zdálo o tom, ak mi paní v cukrárně nabírá na talířek plno zákusků

jak jsme si v druhý třídě přivezli za bouřky domů Barušku

a jak mě o dva roky později ráno vyděsilo divný kvíkání z kuchyně a ono to bylo šest malejch jezevčíčků

nebo jak se na mě usmívalo to děcko v práci a ukazovalo i dva zuby (ze dvou)

a jak jsem se v březnu koupali v řece

jak jsem dostala hrozně moc alobalovejch kuliček, tehdy u rybníka u ohně...

a jak jsem zvládla na Dni sesterství mluvit před celým sálem

a jak jsem tam tehdy hrála pravěkou ženu

jak jsem tehdy viděla krásně kovově modrozelenou vážku

a jak jsem v pátý třídě vyhrála racitační soutěž...

jak jsem v Mašůvkách vylezla na strom.

Nebo našla svinky.

A jak jsm našla plno podbělu, ale neměla nic, do čeho bych ho dala a tak jsem zašila jeden okraj košilky, kterou jsem si musela předtím elegantně sundat .

Jak jsem si ve středu ve Vídni koupila figurku víly do sbírky. Protože dva kusy už sbírka jsou.

A jak se mi kvůli tomu nikdo nesmál. A dokonce řekli, že je to krásný a že je to lepší něž propít 10 euro.

Nebo jak jsme v létě byly s mamkou na Hauenštejně, dokonalý zřícenině, kde dotanete materiál s informacema a celej ho procházíte sami. Prodávali tam batikovaný trička, tak mám jedno žluto-červený, hauenštejňácký. A ty dvě stovky šly na opravy.

A jak mě taťka na tý samý dovolený vyvezl hned za Jáchymov, seděl v autě a četl si, zatímco mě nechal jíst borůvky a skákat po kamenech stříbrnýho potoka a cachtat se tam a neměl ani jednu poznámku na tuny krásnýho kamení co jsem mu nanosila do auta. Seděl tam celou hodinu, zatímco mě nechal si užívat si nejkrásnější den dovolený.