se sebou.
Listopad 2009
Dnešní divnej den
23. listopadu 2009 v 18:46 | denodenní (ne)rutinaRáno jsem do zadní kapsy kalhot zastrčila sušenej čtyřlístek a dofala, že bude líp. Nebylo.Bylo to v 10:08 v učebně 306 na nejzadnějším okně na parapetu. Parapety zadních oken jsou nejlepší.Chtěla jsem někomu napsat esemesku, abych se ujistila, že že ještě někdo bere na vědomí, že žiju...jenomže když jsem otevřela ,,Psát zprávu" nebyla jsem toho schopná. Prostě to nešlo, všechno co jsem vyťukala do klávesnice znělo hloupě...Na ulici se opavovala kanalizace a na zastávce čekali lidi na autobus. Nebe bylo najednou modrý, sice s mrakama, ale modrý. Na domě naproti se pohla záclona a dům měl pět komínů, s celkem dvanácti trubkama a pár starých manželů odemykal vrata od domu. A mě bylo mizernně, osaměle a nikdo to netušil.Kdo by taky mohl.


Všude vlčí máky, i v duši.
8. listopadu 2009 v 20:32 | denodenní (ne)rutinaNavštívila jsem malej
zelenej pokoj s vlčíma mákama a spoustou skořicovýho čaje.
Utápěly jsme se v povídání a čokoládě a hudbě. Probraly jsme plno věcí. Když se člověk vidí jednou za
čtrnáct dní, naučí se toho během krátký chvíle spoustu říct. Tím ale nemyslím, žebysme jenom mluvily. Chvílema jsme mluvily mlčky a bylo to lepší,
než tisíce slov. Mluvily j
sme o budoucnosti a o Francii a o plno jinejch věcech, o závěsech, padacích lustrech, konvičkách a tak. Bylo to nesmírně fajn, tak fajn, že se
mi nechtělo domů. Nedělní večery jsou tě

žký.