close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2009

Před rokem

19. září 2009 v 17:39 zuse

Po dlouhý době jsem si udělala kapučíno ze sáčku...A když se z hrnku zvedla vůně, vzpoměla jsem si na loňskej podzim.


Byla jsem tak...jiná...Kolik se toho dokáže změnit za rok...Loňskej podzim byl úžasnej...Tehdy jsem si tak nějak začala všímat, že listy stromů jsou nádherně třpytivě hnědo měděný a že kaštany na sobě mají takovou kresbu, kterou lze jenom těžko napodobit, že mají tolik různých odstínů od hnědě-rezavý až po skoro černou...Tehdy jsem poznala, že vlaky voní svou zvláštní vůní a na kolejích zpívají písničky, které nemůže slyšet každý. Začala jsem pořádně vnímat poselství ukryté v každé misce čaje...Naučila jsem se poslouchat pohádky červeného sarongu.


Za rok se toho dá hodně zvládnout. Člověk může zůstat stejný jako dřív, může se změnit od základu. Může poznat plno nových lidí nebo ztratit staré přátele. Může chybovat. Může odpouštět. Může se poučit z chyb. Může přiblížitt svým snům.

(c)zuse


Ať žije pan Mikuláš, sláva!!!

13. září 2009 v 13:33 denodenní (ne)rutina
Mám ráda vinobraní. Mám ráda tu atmosféru. Všude lidi v dobovým a plno stánků s věcma, který člověk vlastně nepotřebuje, ale když už je vidí, tak dojde k tomu, že se bez nich neobejde.
mám ráda prodírání se městem davama lidí různých druhů. Je to fajnový. Dnešek bude taky fajnovej. Vím to. Vím to tak jistě jakože na komodě stojí modrá pixla s gulášem.

Taky mám ráda objevování nových věcí. Třeba hudby.Z (nejen) dnešních objevů můžu doporučit třeba Faun, Folque, Gnomus, všechno nalezitelné na youtube.








jo a k titulku. byla jsem tažena několik metrů zavřená v kládě, protože jsem neprovolávala slávu panu Mikulášovi. Nakonec mi dal milost. Stajně jsem ale pobavila půlku náměstí a nejvíc mamku.

Pódzim, cha chá heč!!!(škoda

5. září 2009 v 10:24 denodenní (ne)rutina
Víte, kdo přišel? PODZIM!!! juchů. Vítr je takovej správně prudkej a a slunce správně zubatý i když ještě ne moc,(řekla bych spíš něco jak teta Mařa, která co já pamatuju měla vždycky tři zuby a když mě hlídala jako malou, tak mi je vždycky ukazovala.) a roibos se v tom slunku podzimně třpytí, a má tokovou podzimní vůni, co v létě nemívá. A našla jsem svou barevnorukávou mikinu, což je další znamení, protože bez tý by podzim nešel a taky návleky na ruce, červený, a bez těch už taky ne i když je mám na sobě teprv pár hodin. Prostě konečně je tady *vítej, vítej*
(loňská procházka podzimním lesem)

Všude poletovaly víly a tančily na posledních paprscích slunce

5. září 2009 v 8:12 denodenní (ne)rutina
Světlo bylo nažloutlé, nejdřív mě napadlo, že je konec světa, ale pak mi došlo, že dneska ne. Dneska nemůže. A tak jsem šla dál, koukala na oblaka a na lidi okolo a lidi na mě a vzduch byl teplej a voněl a začaly se rožínat lampy...Blikaly, jak světlušky mezi stromama v lese a každá blikala jinak, podle svýho a bylo to kouzalný, tenhle okamžik mezi dnem a nocí, okamžik kdy světlo odchází potichu a nenápadně, až si člověk uvědomí, že je tma...